Pastevecký pes u ovcí – výchova, ne výcvik

Text jsme za klub připravili pro brožuru o šelmách a jejich ochraně v roce 2005

V posledních letech se ke stádům ovcí vrací pastevečtí psi. Je to logický výsledek dvou zdánlivě protichůdných současných snah v Evropě – jednak chránit téměř vyhynulé šelmy jako je vlk nebo medvěd, jednak nedopustit, aby tato zvířata zabíjela dobytek, nejčastěji ovce, které se pasou mimo dohled lidí. Muž, který si pořídil na Moravě šarplanince, byl pak široko daleko jediný, kterému vlci nepotrhali ovce. Několikrát se o tento malý „zázrak“ (ve skutečnosti se jen vrátil k té nejpřirozenější ochraně stáda) dokonce zajímala i Česká televize.

Pastevecké psy si kdysi pastýři vyšlechtili právě pro to, aby ochránili svá stáda. Nešlo přito ani tak o to šelmy zabít, jako je zahnat. Tomu odpovídalo i chování psů, které si uchovali až dodneška. Ke skutečnému střetu s šelmou totiž dochází spíše výjimečně, šelma nechce riskovat zranění, protože to by ji mohlo v krátké době znemožnit ulovit potravu a tudíž i jistou smrt.
To je výhodou i dnes, kdy jde o to chránit jak ovce, tak šelmy samotné. V podstatě se dá říci, že pastevečtí psi jsou možná jedinou šancí vlků a medvědů, aby se člověk smířil s jejich návratem do volné přírody v Evropě.
Například teprve pastevečtí psi, které si Američané dovezli z Evropy v druhé půlce minulého století, pomohli zastavit vybíjení vlků a kojotů v USA. Jak uvádí ve své brožurce Obnovení tradice využívání pastýřských psů Stavomit Findo (vyšla na Slovensku), v USA vychovali pracovníci vysoké školy v Hampshire College po zkušenostech nasbíraných v Evropě, 1400 psů a rozmístili je mezi farmáře. Skončil tím proces, který odstartovala americká vládky zhruba v dvacátých letech. Vlci se zabíjeli ve velkém a platili se horentní sumy za desetitisíce zabitých vlků, kojotů, medvědů a na druhé straně potrhaných ovcí. V sedmdesátých letech vláda zakázala otrávené návnady na vlky ve volné přírodě a v některých státech se už dnes nesmí používat ani sklapovací pasti.

V ČEM TO JE, ŽE OCHRÁNÍ STÁDO

Co to ale vychovali pastevci za psy, když stačí jeden, aby se na stádo ovcí bála zaútočit skupina vlků nebo i zdivočelých psů, kteří jsou mnohem horší?
Přiznejme, že dohadů existuje mnoho, ale jasno dodnes zcela není. Zřejmě je to ale proto, že i když ovce nejsou psi, pastevecký pes je tak vnímá a chová se stejně sebevědomě, jako by za sebou skutečně místo ovcí měl jiné psy. Navíc vnímá stádo jako svou smečku, a proto za ni bojuje o život.

PŘEDEVŠÍM JE BEZ VÝRAZNÝCH LOVECKÝCH PUDŮ

Pastevečtí psi mají tedy jiné chování než ostatní. Už u štěňat je vidět, že na rozdíl od loveckých a jiných plemen nemají chuť (nebo jim dlouho nevydrží) honit se za míčem nebo něčím podobným. Tedy nemají rozvinuté lovecké vlastnosti. Zhruba v půl roce pak chuť honit se za něčím ztrácejí docela. Proto také nehoní ovce. Proto se pastevecký pes naprosto nehodí k nahánění stáda.

JAK S VÝCHOVOU

Původní pastevci měli svá stáda a spoustu prostoru. O pasteveckého psa stáli jako o strážce těchto ovcí, ne jako svého společníka. Dnes se ale podmínky poněkud změnily. Řada lidí by měla ráda pasteveckého psa jako kamaráda a ještě od něj chtěla, aby hlídal stádo. Záleží na člověku, pro co se rozhodne. Pes se tomu přizpůsobí.

PRO ODLEHLÉ PASTVINY

Pokud chceme ovce nechávat daleko od domu na odlehlých pastvinách, platí jediná zásada:
Pes se musí vychovávat u stáda. Musí si vytvořit na stádo vazbu, pohybovat se s ním, hlídat ho. Ostraha vychází z výchovy, nevyžaduje speciální výcvik!

Štěně:
V době odstavení vznikají sociální vztahy k druhým. Proto je tento moment pro pasteveckého psa velmi důležitý. Především si musí zvyknout na ovce a ty na něj. Uvádí se, že nejlepší je začít s výchovou štěně v době, kdy se rodí jehňata, protože na ty si štěně lépe zvyká a ony pak na něj. Nemusí to tak být, ale pokud si pořídíte štěně v takové době, je dobré ho umístit spolu s jehňaty.
Pokud máme k dispozici jen dospělé ovce, umístíme jich pět, šest se štěnětem v ohrady, která je blízko vody. Ohrada nemusí být velká, ale taková, aby z ní štěně nemohlo utéct. Tam se nechá zhruba do pěti měsíců věku. Ovce se mohou střídat. Pokud je ohrada menší, je dobré nechat psa proběhnout i mimo ní.
Přístřešek pro psa je vhodné dát hned k přístřešku ovcí, aby museli být blízko sebe. Štěně ale musí mít pro sebe samostatný prostor, kde si může odpočinout, nakrmit se a napít, Nejlepší je to v ovčinci nebo mu dát k ovcím boudu (pak ji lze podle potřeby i přemísťovat na pastvinu a podobně).
Štěně si své návyky ponese po celý život. Proto je důležité ho naučit nepřeskakovat ploty. Dobře funguje elektrický ohradník. Když štěně pochopí, že plot bývá pod proudem, nepůjde za něj ani tam, kde už proud v budoucnu nebude.
Ale pozor: Nechat štěně samotné daleko od domu a mimo pomoc lidí může být chybou. Není ještě schopno stádo ohlídat a jakýkoliv špatný zážitek může v takovém věku zanechat ve psu takové vzpomínky, že z něj už nebude dobrý pastevecký pes.
Největším nebezpečím v tomto věku je, že si mohou štěňata navázat vztah s lidmi nebo dalšími psy.

Po pátém měsíci
Můžete začít zkoušet otvírat dvířka výcvikové ohrady a nechat štěně následovat ovce. Pokud tak učiní, je vše v pořádku. Dvířka je dobré nechat otevřené, aby se štěně mohlo kdykoliv vrátit na své místo.

Šestý až osmý měsíc
Zhruba po šesti měsících věku lze už psa nechat samostatně s ovcemi. Záleží to na úseku ku majitele, kdy se k tomuto kroku rozhodne.

V roce
Pes už by měl umět hlídat stádo ovcí.

Po roce a půl
Teprve v tomto věku pes nebo fena dospívají psychicky a objevují se projevy agresivity vůči šelmám. Zatracovat mladšího psa, pokud neprojeví dostatek agresivity vůči jinému psu nebo šelmě, je výchovnou chybou. Nejprve je třeba, aby zvíře dospělo. Důležitější než agresivita je podle pastýřů bdělost psa. I méně agresivní, ale bdělý pes může štěkáním přivolat pomoc pastýře nebo šelmě překazit její lov.

Co s ovcemi, které se psa bojí
Některé ovce mají ze psa strach. I k tomu je právě dobrá výcviková ohrada. Někdy je dobré využít jehňata, ke kterým získává štěně rychleji dobrý vztah. Ale neměla by to být jehňata určená na prodej, protože pokud by odešla ze stáda dříve, než si ¨pes zvykne hlídat i velké ovce, celá výchova by mohla přijít vniveč.

A co s rodinou?
Byli to šarplaninci, u kterých se ověřovalo, zda jsou zvířata odchovaná po dvě, tři generace jako hlídací psi a členové rodiny, schopna vrátit se ke stádu ovcí. Překvapivým zjištěním bylo, že i většinou i dospělí psi, kteří si vytvořili vazbu na lidi, se snadno sžili se stádem. Nemusí se to ale povést u každého. Problémem pak není ani tak vazba na člověk, jako chování ke zvířatům. I když výjimečně, stalo se, že dospělý pes zvířata nehlídal, ale naháněl.
Majitelé, kteří mají malé stádo u domu, ale těžko mohou vyloučit kontakt rodiny se psem. Častá blízkost majitele neklade takový důraz na to, aby pes dával za každou cenu přednost ovcím před člověkem. I psa zvyklého na lidi lze využít k částečnému hlídání. Podle zkušeností dobře pohlídá ovce v ohradách nebo elektrických ohradnících, když ví, že pastýř je poblíž, nebo uvnitř hospodářského dvora.

Kdo ale chce, aby mu psi hlídali stádo na odlehlé pastvině, měl by kontakt s cizími lidmi vyloučit a omezit jen na sebe a další členy rodiny, aby mohli případně psa vzít k veterináře nebo na jiné potřebné místo. Tuto zásadu je dobré dodržet, i když zpočátku bude mít zřejmě ohradu s ovcemi umístěnu poblíž domu, protože štěně se na odlehlou pastvinu nehodí.

Co když pes poraní ovci nebo ji zabije?
Není třeba hned zoufat. Může to udělat i dobrý pastevecký pes. Mohl si s ovcí hrát nebo se chovala nenormálně, protože je nemocná.
Je třeba si uvědomit, že malé štěně si bude s ovcemi, především tedy s jehňaty, hrát. Někdy ovci i okusuje, aby ji k hraní vyprovokoval. Zkušená ovce zůstane stát a štěně ztratí zájem.
Horší to je, když ovce utíká, protože má strach. Pes to bere jako výzvu k další hře. Je třeba zasáhnout a psa usměrnit povelem Nesmíš.
Pokud si štěně vybírá určitou ovci nebo skupinu, pak je dobré ho od ní na nějakou dobu oddělit.
Někdy se radí i podívat se na složení stravy – zda není příliš energeticky nabitá, protože přebytečnou energii pak štěně chce vybít právě při hře. I proto dávali pastýři štěňatům často šrot. Dnes je ale třeba dbát i na to,a by potrava byla pro psa vhodná a s dostatkem minerálů.
Někdy se ale stane, že pes, který je u stáda, zabije nemocnou nebo starou ovci. Nikdo nevysvětlil, proč se tak stane. Zkušení pastýři tvrdí, že to není chyba psa. Takové ovce je jen třeba ošetřit a umístit mimo pastvinu se psem.
Také je třeba dohlédnout na psa, který je poprvé v kontaktu s právě narozenými jehňaty.

Čím nesmí být majitel překvapen
- Jen málokterý pes chodí neustále se stádem. Spíše polehává poblíž a nejméně aktivní je pochopitelně v horkých dnech. Tělesná teplota psa je zhruba 38 stupňů. Pes musí mít neustále k dispozici hodně studené vody, jinak nebude dobře hlídat, ale vyhrabávat díry, ve kterých se bude chladit a podobně.
- Někdy se pes toulá. MŮže to být vyvoláno sexuálním zájmem o háravé feny. Lze tomu zabránit kastrací, i když tím se zase vyloučí pes nebo fena z dalšího chovu. Pastevci to ale raději řeší tím, že se psem hlídá stádo i fena. Ta zažene háravou fenu nebo i hárající vlčici, o kterou se pes také může zajímat.
- Někdy se pes může zkoušet ovci dvořit. Není to zpravidla škodlivé, pokud se pes nesnaží přinutit ovci stát držením za krk. Postupně, když se neodčká odezvy, ztratí o ovci zájem.
- Někdy může dospívající pes soupeřit s beranem. Obvykle z toho také vyroste.
- Když se pes občas přihlíží k ovci, přikrádá se k ní, ale nekouše ji, není třeba tomu věnovat pozornost. Kdyby ovce kousal, je třeba ho při útoku potrestat (ne později, nevěděl by, za co to je). Psa netrestáme bitím, ale drsně vytřepat za kůži na krku - viz chování feny při výchově štěňat
- Typická chyba je nechávat mladého psa s ovcemi, na které není dostatečně zvyklý. Majitel ho nemá pod dohledem a pes si může osvojit nechtěné návyky, které se pak třeba ani nepodaří odstranit.

Jeden nebo více psů?
Záleží to na počtu ovcí. Více psů ale znamená jejich lepší spolupráci v případě nebezpečí. Pokud už máme jednoho psa vychovaného, druhý se bude chovat podle něj a jeho výchova nemusí trvat tak dlouho, psa můžeme nechávat se starším psem už zhruba od čtyř měsíců věku.

Jak na navou pastvinu
Pro psa může být přemístění na jinou pastvinu, kterou nezná, problémem. Pomoci mu může jak přemístění jeho přístřešku, tak i procházce s pastýřem kolem pozemku. Někde se doporučuje psa na dva až tři dny uvázat.

Když se ovce prodají
Co s tím, když se prodají ovce, na které si pes vytvořil vazbu. Chvíli to trvá, ale pes si postupně zvykne na zbylé nebo nové ovce.

Zpracovala Dagmar Cestrová