Pozor na horko. Pes může zkolabovat

ČLÁNEK Z KLUBOVÉHO ZPRAVODAJE 1/06 - ale stále aktuální

„Vážně je nechápu. Jezdím v taxi v poledne po Praze, sám lapu po dechu, jaký je pařák, ale lidé vlečou po ulicích psy na polední procházku, místo aby je rychle vyvenčili a hned odvedli domů!“ popisoval rozzlobeně při jednom rozhovoru v telefonu chování majitelů psů Rostislav Šidák. Letos kolabovaly v republice během tropických veder desítky, možná i stovky psů. Přesná statistika není.

Bohužel mezi nimi byli, pokud víme, i dva šarplaninci. Řada majitelů psů nejrůznějších plemen tak teprve na základě trpké zkušenosti zjišťovala, jak rychle může přijít o svého kamaráda. Letos už určittě máme nejhorší vedra za sebou. Přesto se mohou některé zkušenosti a znalosti hodit pro příští rok. Obecně se dá říci, že pokud jsme zmoření vedrem, pak našim psům je ještě hůř.

Psi bohužel bojují s teplotními výkyvy ještě méně úspěšně než lidé. Je třeba si uvědomit, že zatímco člověk má potní žlázy po celém těle, pes jen na polštářcích chodidel. Není třeba žádný velký pozorovací talent, abychom si všimli, že pes v horku vyplazuje jazyk a rychle dýchá. Je to tím, že se mu tak zrychluje odpařování vody z dýchacího systému a on se ochlazuje. Jeho možnosti jsou tedy hodně omezené. Psi prostě lépe snášejí chladno než horko.

Z prostého faktu, že světlé barvy sluneční teplo odpuzují a tmavé přitahují, se dá snadno i vyvodit, že nejhůře na tom jsou v horku chlupatí tmaví psi. To platí i o šarplanincích. Za hraniční tělesnou teplotu u psů se považuje 42° Celsia, pak už mohou nastat v organismu nenávratné škody (poškozené vnitřní orgány, mozek, dýchací cesty). Podrobněji je vše popsáno v kterékoliv odborné literatuře. Tam také najdete, že pes se přehřeje poměrně snadno. Některým stačí jen dvacet minut - to je také důvod, proč kolabují psi, které majitelé nechávají zavřené na slunci v autě, zatímco si „jen“ odskočí nakoupit.

K horku se ještě může přidat vyšší vlhkost vzduchu. Kdo byl v tropech, ví, jak nepříjemné je, že se ve vlhku neodpařuje pot a lidská kůže se tak neochazuje. Pro psa znamená vlhko ještě usilovněji dýchat, protože se hůře odpařuje voda z jeho dýchacího systému. Problém s vlhkostí ve vzduchu je také v zimě - pes se může za vlhka podchladit dokonce v jinak příznivých teplotách nad nulou. Podobné potíže nastávají i při velkých změnách tlaku, kdy se pomaleji okysličuje krev.

A jak pomoci? Základním předpokladem, jak stresové situace pro organismus zvládnout, je dobrá kondice psa. Šarplanincům a krašákům pomůže, pokud nejsou překrmení, jak se bohužel v posledních letech často stává. Pokud svému psu nasáhnete žebra, je to pro něj lepší, než když má na sobě vrstvu tuku. Obezita vede k nemocem srdce a krevního oběhu.

Pes potřebuje také dostatek chladné vody. V horkých dnech je třeba její kvalitu kontrolovat. Pes rychlejším dýcháním odpaří více vody z organismu a potřebuje ji nahradit. Navíc se chladnou vodou (ne ledovou!) ochlazuje i vnitřně. A konečně - nechtějte po šarplaninci nebo krašákovi, aby zvesela pobíhal nebo zdolával pěší túry, když sálá slunce. Naši psi na to nejsou uzpůsobeni. Pokud si uvědomíme, jaký život pastevecký pes vždy vedl, je jasné, proč tomu tak je. I stádo ovcí za horkého počasí vyhledá stín a snižuje svou aktivitu. Šelmy také chodí až za večerního chladu a v noci. Pastevecký pes tak mohl být přes polední horko schovaný někde ve stínu, kde v klidu kontroloval situaci. Jen pokud bylo třeba, vyběhl, ale pak se zase do stínu vrátil. Proto je nutné zajistit psovi v horkých dnech stín, pokud má možnost se schovat do chladnější místnosti, sklepení a podobně, bude za to jen vděčný. Kratší aktivita na slunci mu nevadí.

A pak ještě zbývá koupání. Někteří šarplaninci se koupou, většina ale vodu nevyhledává, alespoň ne hlubokou. Ovšem brouzdat se v ní zbožňují všichni nejen v horku. Radí se také ochlazovat kteréhokoliv psa tím, že ho přikryjete plátnem vymáchaným ve studené vodě (hřbet, hlavu). Určitě to obecně pomáhá při nutném pobytu na slunci.
 

Komentáře

STŘÍHAT NEBO MÁČET?

Přesně na tohle se mě včera zeptala jedna majitelka šarplanince. Naši psi v horku trpí, to je jasné. Hledají jakýkoliv chladnější stín. Osobně radím - máčet. Vodu sice také nemusejí, ale když zjistí, že jim to pomáhá, tak si zvyknou. Naše mladá, tedy Ambra, už drží jako beran.
Není samozřejmě dobré vzít hadici a pustit na ně plný proud vody (to by se ani v parnu nelíbilo ani nám, že...), i když znám výjimky, které si to líbit nechají.
Osobně překonávám jejich odpor k hadici tím, že pustím vodu na hodně slabý "čůrek" (přesnější slovo mě nanapadá) a ten si pustím na hřbet ruky, kterou je pak mohu drbat na zádech, na hrudi a na temeni hlavy a zároveň tak dostanu vodu do srsti, aniž jim to vadí. Srst je dobré namočit až na kůži a když uschen, znovu. Dobré je také jim namočit tlapky a rukou přetřít i bříško.
A proč nestříhat ani v horku?
Kdo viděl šarplanince třeba po operaci končetiny, tedy oholeného, ví že pod srstí má mimořádně jemnou kužičku. Ta nikdy neviděla slunce, je jako u mimina, spíše jemnější, protože u mimina příroda počítala s tím, že kůže slunce občas uvidí. U našeho psa ji má celý rok (podle přírody) chránit srst. Takže není na přímé sluneční paprsky vybavena. Ostříhat psa může znamenat způsobit mu velmi vážné potíže s kůži - se spáleninami a podobně. Stříhat by se tak muselo stejně jen napůl, jen zkracovat, a to nemá efekt. Proto je lepší srst ve vedrech namáčet. Horka pominou a dobrý kožich se bude v chlanějších dnech, kterých je naštěstí pro naše psy v roce více, zase hodit.